Když se inflace vrací blíž k cíli a základní sazby se delší dobu nemění, může to na první pohled působit jako uklidnění. Jenže pro domácnosti to neznamená, že téma uchování kupní síly zmizelo. Naopak. V Česku byla květnová meziroční inflace 2,1 %, ČNB ponechala dvoutýdenní repo sazbu na 3,50 % a kurz koruny vůči dolaru se 16. června pohyboval na 20,823 CZK za USD. Ve stejnou dobu dál pokračoval i silný zájem centrálních bank o zlato.
Právě tahle kombinace je pro dnešní prostředí důležitá. Peníze na účtu už sice nečelí tak rychlému znehodnocování jako v době vysoké inflace, ale ani návrat k nižšímu tempu růstu cen neznamená, že hotovost automaticky drží svou reálnou hodnotu. Pokud ceny dál rostou a úročení běžných rezerv domácností zůstává omezené, otázka dlouhodobého uchování hodnoty nezmizela, jen se přesunula z krizového režimu do klidnější, ale trvalé debaty. Tento tón ostatně potvrzuje i komunikace ČNB, která sazby drží beze změny a dál pracuje s prostředím, kde inflace sice zpomalila, ale cenová stabilita zůstává citlivé téma.
Do toho přichází druhý podstatný signál: zlato není jen maloobchodní příběh investorů, ale zůstává aktivem, které systematicky nakupují i centrální banky. World Gold Council uvedla, že centrální banky v prvním čtvrtletí 2026 nakoupily čistě 244 tun zlata, a v dubnu navázaly dalším čistým nákupem 19 tun. To není drobná epizoda, ale pokračování trendu, ve kterém se zlato znovu potvrzuje jako strategická složka rezerv v době geopolitické nejistoty, měnových výkyvů a opatrnějšího přístupu k dlouhodobému uchování hodnoty.
České prostředí do tohoto obrazu zapadá víc, než by se mohlo zdát. Česká národní banka uvádí, že na konci května 2026 držela v devizových rezervách 80,8 tuny zlata a dál míří k cíli 100 tun do roku 2028. Nejde přitom o spekulativní sázku, ale o dlouhodobou rezervní logiku: část majetku držet v aktivu, které není závazkem třetí strany a které má v mezinárodním měnovém systému stále zvláštní postavení. V prostředí, kde kurz koruny, dolarové ceny komodit i úroková očekávání zůstávají proměnlivé, je to signál, že instituce stále rozlišují mezi likviditou a skutečnou rezervou hodnoty.
Pro české domácnosti z toho neplyne jednoduchý slogan, ale spíš střízlivý závěr: nižší inflace sama o sobě neznamená, že otázka hodnotové rezervy je vyřešená. Spíš ukazuje, že po turbulentních letech přichází fáze, kdy se znovu odděluje krátkodobá hotovost od dlouhodobějšího uchování kupní síly. A právě proto zůstávají fyzické zlato a stříbro v debatě o rodinné finanční stabilitě i v roce 2026 stále relevantní.
Text má informační charakter a není investičním doporučením.